Klec bláznů (film)
| Klec bláznů | |||
|---|---|---|---|
| Původní název | La Cage aux folles | ||
| Země původu |  Francie Itálie | ||
| Jazyky | italština a francouzština | ||
| Délka | 100 min a 88 min | ||
| Žánry | filmová komedie LGBT film | ||
| Předloha | La Cage aux Folles | ||
| Scénář | Francis Veber Édouard Molinaro Jean Poiret | ||
| Režie | Édouard Molinaro | ||
| Obsazení a filmový štáb | |||
| Hlavní role | Ugo Tognazzi Michel Serrault Rémi Laurent Michel Galabru Liana Del Balzo … více na Wikidatech | ||
| Produkce | Marcello Danon | ||
| Hudba | Ennio Morricone | ||
| Kamera | Armando Nannuzzi | ||
| Kostýmy | Piero Tosi | ||
| Střih | Monique Isnardon Robert Isnardon | ||
| Výroba a distribuce | |||
| Premiéra | 1978 11. ledna 1979 (Německo) | ||
| Distribuce | United Artists Netflix | ||
| Předchozí a následující díl | |||
| |||
| Klec bláznů na ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Klec bláznů (v originále La Cage aux Folles) je filmová adaptace z roku 1978 divadelní hry Jeana Poireta z roku 1973. Režiíroval ji Édouard Molinaro, hudbu k filmu složil Ennio Morricone. Film vypráví příběh životních partnerů Renata, manažera nočního travesty klubu v Saint-Tropez, a Albina, který je jeho hlavní hvězdou. Vše se zamotá, když Renatův syn přivede na večeři konzervativní rodiče své snoubenky, aby se poznali.
Film si diváci oblíbili hlavně díky humoru, zajímavé zápletce a dojemnému konci. Promítal se více než rok v Paris Theatre v Londýně, v kinech v New Yorku i v dalších kinech po celých Spojených státech. Po léta se stal nejúspěšnějším zahraničním filmem promítaným v USA. Na rozdíl od jiných neanglicky mluvených filmů anglické znění namluvili původní herci.
Obsazení
[editovat | editovat zdroj]
Hvězda filmu Michel Serrault hrál roli Albína i v původní divadelní hře.
| Ugo Tognazzi | Renato Baldi, majitel klubu |
| Michel Serrault | Albin Mougeotte / „Zaza Napoli“ |
| Rémi Laurent | Laurent Baldi, Renatův syn |
| Claire Maurier | Simone, Laurentova matka |
| Luisa Maneri | Andrea Charrier, Laurentova nastávající |
| Benny Luke | Jacob, sluha |
| Carmen Scarpitta | Louise Charrier, matka nastávající |
| Michel Galabru | Simon Charrier, otec nastávající |
Pokračování a remake
[editovat | editovat zdroj]Film se dočkal dvou pokračování: Klec bláznů II (1980) v režii Édouarda Molinara a Klec bláznů 3 – svatba (1985), v režii Georgese Lautnera.
V roce 1996 byl natočen americký remake Ptačí klec v režii Mikea Nicholse. Jeho děj byl přenesen na South Beach v Miami a ústřední partnerskou dvojici hráli Robin Williams a Nathan Lane.
Úspěšný byl také broadwayský muzikál Klec bláznů, zpracovaný podle hry a filmu. Ten byl v roce 1998 uveden i v české premiéře,[1] a to v Hudebním divadle Karlín s Ladislavem Županičem a Pavlem Soukupem v hlavních rolích. Ladislav Županič získal za svou roli Albína/Zazy Cenu Thálie 1998.[2] Roku 2000 byl muzikál uveden i v nastudování brněnského Národního divadla s Liborem Zavislanem a alternujícími Jiřím Horkým a Iljou Kreslíkem.[3]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku La Cage aux Folles (film) na anglické Wikipedii.
- ↑ Arthur Laurents [online]. Hudební divadlo Karlín [cit. 2013-02-03]. Dostupné online.
- ↑ Historie: Osobnosti v historii divadla [online]. Hudební divadlo Karlín [cit. 2013-02-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-26.
- ↑ Online archiv: Klec bláznů [online]. Národní divadlo Brno [cit. 2013-02-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-09-22.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Klec bláznů v Internet Movie Database (anglicky)